Obranářské práce

Přáním určitě každého psovoda, který cvičí svého psa pro sportovní nebo služební využití, je mít srdnatého, nebojácného a razantního obranáře.

Dvě u nás nejužívanější metody při výcviku obrany jsou:

1. Metoda "Na kořist" - u psa dráždíme a rozvíjíme lovecký a kořistnický pud, výcvik obrany je založen na principu lovení kořisti (rukávu). Figurant je pro psa v podstatě kamarád, který mu umožňuje kořist lovit. Tento výcvik při správném provádění nezatěžuje tolik nervovou soustavu psa. Výcvik je pro psa vlastně velmi zábavnou hrou. Při tomto způsobu výcviku můžete i s povahově slabším psem úspěšně skládat některé zkoušky (hlavně IPO1 až 2, SChH1 a ZVV1).

2. Metoda "Na zlobu" - u psa rozvíjíme jeho obranný a bojový pud a v podstatě jej učíme bojovat proti figurantovi jako proti velkému protivníkovi. Při výcviku pes s figurantem svádí opravdový boj a tím je nervová soustava psa velmi zatěžována. Povahově slabý pes není schopen tento výcvik absolvovat v celé šíři a mnohdy se takzvaně "zlomí" - dostane se k hranici, kterou nepřekoná a ve výcviku nemůže růst. Ovšem i u tohoto výcviku existují velmi propracované metody jak sebevědomí a povahu psa cíleně rozvíjet a utužovat. Při nesprávném nebo špatně zvládnutém výcviku však může hrozit, že ze psa budete mít agresivní a nebezpečné zvíře. Proto je potřeba mít k tomuto výcviku dostatek zkušeností, nebo cvičit pod dohledem zkušených kynologů.

Výcvik postupuje od nejjednodušších činností ke složitějším. V podstatě kopíruje učení mláďat velkých šelem. Mladě vlka také není schopno ihned ulovit jelena, ale rozvíjí své lovecké umění na lovu myší, žab a později například králíků. Teprve až je mladý vlk vyspělý fyzicky a hlavně duševně a i jeho lovecké schopnosti jsou utuženy množstvím menších úlovků, troufne si i větší kořist a postupem času i na jelena.

A ani mladý pes nemůže ihned lovit velkou kořist. Okolo jednoho roku věku není pes ještě vyspělý ani fyzicky, ani duševně natolik, aby byl schopen lovit člověka (jako celek), nebo s ním dokonce bojovat. Pokud k takové činnosti psa přece jen nutíme, vykáže pes sice jakousi zlobu a dokonce i kouše, ale ve většině případů se jedná o strachovou reakci a pes hned na začátku výcviku získá s obranou negativní zkušenosti. Mnohdy je vidět, že výcvik je pak psovi velmi nepříjemný a že za mnohdy "okázalou" zlobou na ještě vzdáleného figuranta se skrývá strach a malá chuť do přímého kontaktu.

Proto je nutné při výcviku postupovat systematicky od nejjednoduššího ke složitějšímu. Hlavně v počátcích výcviku je třeba udělat vše proto, aby byl výcvik obrany pro psa příjemný, zajímavý a aby se na něj pes těšil. S dobře motivovaným psem se totiž pracuje daleko, daleko lépe, než se psem, kterého musíme do výcviku nutit.

Další fotky z výcviku uvidíte zde »